Astronautalis – CUT THE BODY LOOSE RECENZE

Astronautalis aka Andy Bothwell je pro naše hudební vodstva známou rybou. Proto tohoto amerického týpka netřeba dále představovat. Charismatický blonďák vydává své páté album s název Cut The Body Loose. My jsme měli možnost poslechnout si klipovku Running Away From God a skladbu SIKE, které značily, že od This Is Our Science se bude lišit.

cover

Tak začneme pěkně od začátku. Astro se ke mně dostal někdy krátce pro vydání This is Our Science a tehdy to pro mne byl velmi neokoukaný hudební žánr, a to jsem ještě nevěděla, jak jeho vystoupení vypadají na živo. Zkrátka byl něčím jedinečný a texty spolu s muzikou tvořily něco, na co člověk jen tak nezapomíná. Od té doby se můj přehrávač bez jeho alb neobejde, a já taky ne. Léta plynula a Andy dospíval, tedy především hudebně, rostl a získával další tisíce a tisíce fanoušků po celém světě. Možná právě díky tomu, že studoval divadlo, dokáže na svých koncertech bavit, zapojovat lidi a strhnout je na svou vlnu. Dalším plusem je jeho klasický freestyle rap na slova, která vymyslí publikum.

Cut The Body Loose je oproti This is Our Science úplně jiné, tajně jsem doufala, že půjde v podobných stopách, ale nestalo se. Na první poslech se mi zdálo o trochu více „sterilní“ a zavánělo to klasickým rapem/hip hopem, který dnes dělá kde kdo, což jsem ve skrytu duše doufala, že Andyho mine. Nicméně tlačítko repeat padlo vícekrát, a tak jsem postupně rozeznávala rozdíly. Přijde mi, že se Astro vrací ke své původní tvorbě, jakoby menší flashback, ale s prvky, které jsou pro něj dobře známé. Ve srovnání s This Is Our Science použil méně zvukových efektů a serepetiček a vsadil na své charisma se zdánlivou jednoduchostí v jednom. Houpavé tempo je známo hned od prvního taktu až po ten poslední.

Toto album je něčím zvláštní, poslech ve vás vyvolá melancholii, štěstí, dekadenci, nějaké ty cool feelings až úplnou satisfakci. Je tedy na místě prohlásit, že každý si v tom najde to své. „SIKE“  „YIKES“. Při prvním poslechu pro vás může být záchytným bodem Attila Ambrus, kde trumpety hrají prim, ačkoliv se tak nějak proplétají celým albem. Víte vůbec, kdo to Attila Ambrus byl? Hokejový brankář, který se podílel na bankovních loupežích, přičemž před činem se musel posilnit skleničkou whisky (to mají asi s Andym společné). Další song s názvem známé osobnosti je Kurt Cobain. Kudzu je rovněž velmi chytlavá skladba (kudzu je rostlina používáná při závislostech všeho druhu, hlavně teda té alkoholové a nikotinové). Poslední místo patří Boiled Peanuts (super název), kde „opěvujě“ Floridu, „the weirdest state in America“.

Střed alba je klidný, ale melodie chytlavé, takže nakonec vám nezbyde nic jiného, než si říct, že je to stejně jeho typický rukopis a nechat se unášet rytmy doplněné o příběhy, názory, vzpomínky ze života, které snad nikdy nikomu nevadily. Astronautalis bude jeden z těch, kterému úspěch budu přát vždy, i kdyby prosazoval totální hlouposti (doufejme, že to nebude dřív jak za padesát let). Suma sumárum, deska je to podařená a Andy se může těšit na další tour po Česku, dávám sedm.