Recenze Foals WHAT WENT DOWN

Pokaždé přemýšlím, jaký úvod zvolit při psaní recenze. Jak začít? Všichni na desku čekáme a pak přijde onen očekávaný release day. Konec, beru svůj mp4 přehrávač s rozbitým displejem, abych si do něj mohla přetáhnout alespoň zbytek nezhmotněného štěstí. První song, druhý, třetí, celé album, znova a znova až mi všechny tóniny, refrény zní v hlavně před spaním.

Foals se mi poslední dobou zamlouvají víc a víc, těžko říct, čím to je, a ještě větší sranda je, že každá jejich deska je úplně jiná. A každá má něco do sebe. V roce 2008 vypustili do světa Antidotes, jejich debut, jež se od What Went Down markantně liší. Klidně si troufám tvrdit, že kdybyste o Foals nic nevěděli, ani byste nepoznali, že se jedná o toho samého interpreta. Foals jdou zkrátka s dobou a díky svému progresu si získávají nové fans po celém světě. Co tedy přinesl desetitrackový nový počin s názvem WHAT WENT DOWN? Yannisovi chlápci před vydáním vypustili stejnojmenný song a pak ještě Mountain at My Gates s A Knife in the Ocean, které značily pořádnou řežbu, rozumějme tedy surovost, více kytar, líbivé a podmanivé melodie.

Je tomu tak na celé nahrávce?

První poslech: „Ty jo, docela mě to albíčko kolíbá, světlé místo přichází až se Snake Oil, uvidíme, co bude dál…“

Teď otřepaný fakt, mezi námi, koho baví album na první poslech? Jasně, i taková alba se najdou, ale to jsou prostě nadupané pecky. Takový ten „náser za náserem.“ Nějak je mi jasné, že v tom se moc Foals nevyžívají, a tak nechávám písně prostě plynout. Album otevírají právě ty dvě skladby, které jsme měli možnost slyšet už předtím, a jsou top. Mountain at My Gates se mi ještě zamlouvá trochu víc než What Went Down, připomíná mi totiž My Number, což svého času byla neskutečná hitovka (zvlášť pro ty, kteří kritizovali jejich loňskou účast na RfP, žejo). Ostrý začátek zklidňuje Birch Tree i Give It All. Give It All bych se nebála dát jako pilotní song k Fifty Shades of Grey, neskutečná slaďárnička. Albatross snad zaujme koncovkou. A máme tu Snake Oil, chytlavá melodie, zajímavý text, to je vončo. Night Swimmers zase uchvátí hudebně, na tomhle songu vidíme, jak Foals dokáží pracovat s kytarami, už to prostě není ten uskákaný indie jako kdysi. Jako zmírnění má číslo 8 London Thunder, „How ´bout you?“, opět spolu i s Lonely Hunter tvoří milou dvojku. Na konec dali A Knife in the Ocean, tohle je samozřejmě taky zvykem. Píseň má stejně tak klasickou gradaci a Yannisovy výkřiky působí velmi melancholicky.

Foals se zase ukázali v jiném světle, jejich progres je jako chameleon, pokaždé zní úplně jinak. Deska jak dělaná na závěr léta. Západ slunce a bouřlivá romantika. Dávám poctivou sedmičku, kytarové riffy mají totiž něco do sebe odjakživa a Jack už nevypadá jako roztomilý puberťák.