RECENZE – THE MINDSWEEP

Bez debat jedna z nejočekávanějších desek roku 2015, možná i 2016, ha! Je to venku, po třech letech od vydání AFFoC spatřila světlo světla čtvrtá studiovka s názvem THE MINDSWEEP. ES čekal nelehký úkol, po třech zcela odlišných nahrávkách měli překvapit. Podařilo se? Ano. Bez vyjímky splnili má očekávání, a nejen má, myslím, že i všech ostatních fans. Rou stále pracuje na hlasu, mathcore je jim víc a víc sympatičtější, elektronika samozřejmě taky, řvané části už jsou jakýmsi jejich znakem a nechybí ani klasická balada.

hlavamindsweepu

Pamatuju si, jak v roce 2012 oznámili, že začnou dělat na Mindsweepu, to odstartovalo nové čekání, vyšel Rat Race, s ním i The Paddington Frisk a vlna zklamání (ne z mé strany), že je to o ničem. Pak přišly klasické protiargumenty, že to jsou prostě ES, kteří se zabývají lidskými hodnotami, politikou, zkrátka od Common Dreads jsou jejich texty směřované nějak podobně.

Začnu obalem alba. Mistrné spojení všeho, co za svou existenci vyprodukovali, hlavně můj oblíbený lev. Obal je to, co nám, posluchačům, chtějí sdělit a nebo jak by deska měla působit. Tok všech myšlenek, svět je na nic, pojďme ho zlepšit. Všechno, co se dá od ES očekávat je viděno na obale, takže ok.

„I’ve got a sinking feeling…“

The Mindsweep je neskutečný, pokud si myslíte, že už nemůžou přijít s něčím novým, tak se mýlíte. Je fakt, že od AFFoC se tak moc neliší, ale to se dalo předpokládat. The Appeal & The Mindsweep I skvěle otvírá celý příběh, jen mi ze začátku chybělo to, co se prolínalo od TTTS až po AFFoC, ale nechte se překvapit, co přijde.

„Now grab life, seize time, this fight is for human kind…“

The One True Colour spojuje jemné pasáže s Rouvým křikem, dojemný a chytlavý refrén přinášející naději o nepoznaném. Anaesthetist mi zdánlivě připomíná Sssnakepit, možná je to i tím, že byl také vydán před samotnou deskou, ale možná taky tím, že spousta lidí si na své starosti bere léky, takže hezký flashback. Další píseň, kterou jsme mohli slyšet dřív, je The Last Garrison, úplně z jiného soudku, fans měli radost, že tenhle kousek připomíná inovativní tvorbu jako třeba u Radiate.

„There’s still air in my lungs, still blood in my veins…“

Oddech přichází až s Never Let Go of Microscope, který je založen na postupné gradaci s houpavým tempem a zmiňuje Sokrata, Hippokrata i Sofokla. Jakoby předzvěst Myopia, protože krátkozrakost pochází z řeckého slova. Co bych ale mohla říct, že Myopia má pro mě zatím nejlepší text. Císař, polární liška, nikdy bych neřekla, co všechno se v jednom songu může skloubit dohromady.

„I’m beginning to get glimpses of what is called real life, he says, meaning misfortune…“

Jednoznačně nejchytlavějším kouskem alba bude Torn Apart, přijde mi, že Rou tady má podobně zabarvený hlas jako Serj Tankian, takže mi začátek zněl jako SOAD. Taková pohodová letní hitovka o tom, že jsme všichni stejní bez ohledu na národnost. Outrem Torn Apart je Interlude, klasické trumpety ve mně evokovaly vzpomínky na Fanfare for the Concious Man…The Bank of England jako centrální banka Anglie může skoro všechno. Skladba pomalejšího tempa sborově zpívaná, nás chystá na There’s a Price on Your Head, tady jsou mathcorové prvky naprosto zřejmé, ve spojení s elektronikou už ne tak obvyklé. Solidní nášup hned o začátku, opět kritizují společnost za to, že mezi lidmi jsou obrovské rozdíly. A je čas na baladu…

„I never walked on the moon, I never saw the pyramids…“

Jen těžko popsat pocity, které se ve vás odehrávají při poslechu Dear Future Historians… Gradace jde z nuly na sto během jednoho okamžiku a piano na začátku je krásné Déjà vu, při kterém Vám proběhnou před očima vaše zlomové okamžiky života, jen těžko říct, pro koho a kdy Rou tyto balady skládá…Konec stejně jako začátku patří The Appeal & The Mindsweep II a dočkáme se i toho, co nám chybí.

„ With the air so cold and a mind so bitter…“

Úryvek ze SYNAW mě i rozesmál, ale brilantní skladba na závěr desky. Dravost, síla, experimentálnost, chaos. Taková deska je THE MINDSWEEP. Texty se řadí opět vysoko, je až neuvěřitelné, jak Rou skvěle dokáže zkritizovat dnešní dobu a vystihnout věci, o kterých se mlčí.

„Mutato nomine, de te fabula narratur“ – Stačí změnit jméno, a bajka mluví o tobě.

Desítka se nedává a devítku mají Entři.