The Black Keys – Turn Blue RECENZE

Opět jsem odpočítávala dny, abych si mohla poslechnout Turn Blue, ať je tedy verdikt nemilosrdně vyřčen! Je to tam, na kontě osmička, klasika, rock’n’roll s whisky v ruce. Zdá se, že tohle album bude zase jiná ves. Baladická ves.

cerneklice

Oproti předchozí desce El Camino skok zase do jiných vod, žádné úderné riffy, říkám to nerada, ale tahle deska je pohodová, není 45 minut pohody trochu moc? Inu, proti gustu žádný dišputát, což? První singl má vždy za úkol jediné – zaujmout, ale Fever sklidil totální neúspěch snad u všech internetových serverů. Čekali více? Já určitě ano, protože po El Camino jsem počítala s něcím podobně laděným, chuť hrát čišila z každého songu…

turbnblue

…Kdežto letošní Turn Blue je laděn do romantických kousků. Samozřejmě, že nemůžu srovnávat do nekonečna dvě naprosto rozdílná alba, ale tohle mi nepřijde jako krok dopředu, zvuk se liší jen minimálně (malé plus), tady je skladba za skladbou opravdu pohodová,  a nic, co by mě zvedalo ze židle zde nenacházím. Samozřejmě, že mě to trochu zamrzelo, protože jsem od Turn Blue očekávala dávku energie, ze které bych měla oprávněnou radost. Nicméně fanoušci docela nadšeni jsou, ale ruku na srdce, je tohle Danovo a Patrickovo maximum? Aby se nám slabší povahy na konci desky nerozbulily. A nebo taky neusly (dobře, dobře, zas tak moc je hanit nebudu, jsou přece srdeční záležitostí). Ale ono to jde, melancholické tempo spolu s dojemnými texty tvoří nestárnoucí evergreeny, které na hudební scéně měly vždycky své místo.

…The only thing I really know, my love for you is real…

Ne že by album postrácelo jiskru, spíš se jedná o takový ten moment velkého očekávání, kdy se posléze smíříte s výsledkem pod vaše naděje. První polovina alba mě při prvních posleších téměř nezaujala, za to druhá část ano, je o něco svižnější a rytmičtější, tudíž ode mne sklízí větší úspěch než ta první.

Fever, na živo zní docela v pohodě, ne? Fans by se s tím dali určitě strhnout. Stalo se tak.

…Fever ’cause I’m breaking, fever got me aching, fever how will you explain…

Co ale nechápu, že na desce je první skladbou šestiminutovka, která by se hodila spíš na závěr, ale změna je život, že? Po osmi kouscích je třeba to trochu obměnit. Weight of Love je tedy velmi atypickým začátkem. A teď dlouho nic a až dalším, pro mě záchytným bodem je Waiting on Words, typický srdceryvný lovesong, co víc chtít, když už to ani nejde? Další za zmínku stojí hned následující 10 Lovers s lechce barokními motivy, tak jak jsou Black Keys známí od svých počátků. A co mi vykouzlilo úsměv na tváři byl poslední song Gotta Get Away. Určitě znáte takové ty vesnické zábavy, kde hrají pseudorockové kapely, tak přesně tohle mi to připomnělo, jak úžasná kytarová melodie, kde jen sakra berou inspiraci?

…When I hear them use your name, I get all choked up inside…

S časem se vám deska začne trochu líbit, ať chcete nebo ne, protože Dan a Patrick to prostě mají. Budete nenásilně pohybovat hlavou do rytmu až se budete divit, že 45 minut fajnového albíčka je za váma. Jen tomu prostě chybí to, co třeba má El Camino nebo Attack & Release. Jo, kluci jsou sladcí, o tom žádná, ale někdy se stane, že to zkrátka nestačí. Tak třeba příště pustíme víc energie do desky, aby nás to ztrhlo už při poslechu, hm? Dneska za 6.