The Dillinger Escape Plan – One of Us Is the Killer RECENZE

Mazec, tak na tohle bych i umřela. Opravdu. Určitě nebude náhoda, že když jsem tohle album začala poslouchat, mé výsledky v matematice rapidně stouply (ovšem, že k dobru). Další dávka matiky mě čeká doma! Tak na tuhle matiku jsem se dokonce i těšila…

tdep

Desku otevírá Prancer, žádnou baladu nečekejte, nýbrž hned první sekunda značí hodně nadupanou desku. Spleť kytarových riffů vás od prvního momentu stáhne a už nepustí. Je konec, tohle bude pekně peklo! Kašlu na to, teď tomu zkouším nevěřit! Smršť pokračuje směle dál, a ještě přitvrzuje, When I Lost My Bet střídají melodičtější pasáže s dávkou pořádné agrese. Sklidnění příchází až u třetího stejnojmenného songu z názvu desky, co ale také přichází je ale. Tohle ale možná již někteří znají, a to Gregův hlas, ve skutečnosti tímto hlasem ve všech polohách nedisponuje. Důkaz si můžete najít třeba na youtube.

Hrdina Sovětského Svazu prozrazuje nechuť celé minulosti a hudební stránka to jen potvrzuje, tři minuty zloby. Jsi spodina oceánu i země. Nothning’s Funny mi připomíná Black Bubblegum, s kytarovými riffy je to lehce odpočinková skladba po Hero of the Soviet Union, vůbec bych se nebála jít s tímhle kouskem někde do hitparád, má vyloženě chytlavý refrén. Album pokračuje v našlapaném tempu a vražda v podobě Understanding Decay je naprosto skvostná, tento track je přesně podle mého gusta, neboť kombinuje „srdceryvné“ pasáže v matematickými částmi. Další song začíná úderným riffem a tak trochu ve mě evokuje podobnost s Nothing’s Funny, protože má taky chytlavý refrén a hezkou mezihru, Paranoia Shields je hezkým kouskem do této moderní skládačky. Když jsem album poslouchala poprvé, CH 375 268 277 ARS byl první skladbou, u které jsem se zastavila, tak tomu bylo i párkrát, než jsem si album trochu zažila, song bez zpěvu je příjemným zpestřením. Jakoby se snažil nás připravit na to, co přijde pak, Magic That I Held You Prisoner je snad mým nejoblíbenějším kouskem vůbec, opět zabředává do vod s milým refrénem a to víc jsou razantnější ostatní pasáže.

Pro jakousi „etiku“ albem jistě zvolili Crossburner právě jako předposlední, jedná se totiž zpočátku o pomalejší track, ale posléze nabírá na intezitě, zběsilé kytary, křik, agrese…Turn your boat you stow away. U většiny interpretů byvá zvykem na konec desky dát takovou píseň, která by měla uzavřít jakýsi celek a zanechat prvotní dojem, tDEP se s tím poprali po svém a The Threat Posed By Nuclear Weapons dali na konec. Song plný křiku a agrese, přitom má v sobě notnou dávku modernosti a technické vyspělosti, je to právě tohle, co v nás, posluchačích, chtěli zanechat?

Co říci závěrem? tDEP nejsou kapelou do počtu, tDEP jsou zběsilí, jejich kytary nesledují takty ani doby, je to v podstatě jazz v kovovém kabátu. One of Us Is the Killer je neuvěřitelně moderní deskou, která si zachovala svůj prim v sekavých riffech a křiku, má však již jedno zmiňované ale, a to Gregův hlas. Zpívané pasáže mohou na někoho působit až příliš sladce. Od začátku až do konce je album našlapané, a slibuji vám, že se u poslechu určitě nebudete nudit. Pro dnešek 7,5.